Jsem gay

     Když mi bylo 15 let, stal se ze mě homosexuál. Našel jsem si partnera, který přišel se mnou bydlet do domu mých rodičů. Od té chvíle se z mého domova stalo peklo. Nedalo se tam žít. Matka se tak styděla, že nevycházela z domu a krátce nato zemřela na deprese. Otec začal pít, a stal se z něj alkoholik. Oba dva mě odmítli. Později jsem ten vztah ukončil a zkoušel jsem opustit homosexuální způsob života, ale nešlo to. Již se ve mně vytvořila představa, že jsem žena, a tak jsem se rozhodl, že v této cestě budu pokračovat.

     Začal jsem se stýkat s homosexuály. Byl jsem na tom stále hůř a hůř. Byl jsem teď nejen homosexuál, nýbrž také transvestita. Oblékal jsem se jako žena a pracoval jsem jako prostitut, abych si vydělal peníze. Onemocněl jsem však a lékaři mi nemohli pomoci. Začala mě zabíjet krevní choroba. Nakonec se rozvinula v chronický revmatismus, který postihl záda, naprosto změnil jejich tvar a způsobil dislokaci nohy. Ztrácel jsem také zrak.

     Lékaři nedokázali určit vhodnou léčbu. Injekce, které mi dávali týden co týden, nebyly k ničemu. Můj stav se každý den zhoršoval. Po devíti letech obrovského utrpení jsem začal chodit k léčitelům, abych získal uzdravení pro tělo, ale všecko zůstávalo při starém. Dokonce jsem poslal svou fotografii nejznámějším čarodějům v zemi, nic se však nezměnilo.

     Jednou v noci, když jsem velice trpěl, jsem se rozhodl ukončit svůj život. Odešel jsem z domova a kráčel k nádraží. Rozhodl jsem se skočit pod vlak, ale po cestě mě uviděl přítel. Došlo mu, že jsem na tom zle, a řekl mi: „Proč nejdeš se mnou? Pár bloků odsud je bláznivý chlapík, který mluví o Ježíši."

     Rozčilil jsem se a řekl jsem mu, ať nechá Ježíše na pokoji, protože je mrtvý, a prohlásil jsem, že nikam nepůjdu. Přemlouval mě pořád dokola a skoro mě tam musel dotáhnout.

     Evangelista Carlos Annacondia začal na pódiu kázat. „Boha nechej na pokoji. Jestli peklo fakt existuje, ukaž mi ho," křičel jsem na něho. Avšak on kázal dál. Na konci shromáždění sešel z pódia, aby se modlil za lidi. Velmi milá paní mě přivedla k němu a já jsem řekl: „Já v Boha nevěřím, ale jestli pro mě můžete něco udělat, tak to udělejte." Podíval se na mě a zasmál se. Pak řekl: „Nevyzývej mě. Vyzvi Boha." Nato mě objal a odešel.

     Když jsme se s přítelem vraceli domů, v mém nitru se něco dělo... něco se proměňovalo. První věcí, kterou jsem udělal, když jsem překročil práh, bylo, že jsem vyhledal Bibli, kterou mi kdysi kdosi dal. Šel jsem na dvorek, poklekl jsem a křičel: „Ježíši, pokud opravdu existuješ, pomoz mi. Já už prostě nemohu takto dál. Jestli jsi skutečný, právě teď ti vydávám svůj život."

     Najednou mě pohltil oheň z nebe, já jsem otevřel oči a zjistil jsem, že mám srovnaná záda a uzdravené nohy. To ale není všechno. Zázraky se děly i dále. Bůh mě vysvobodil z homosexuality a transvestismu. Chodím teď pravidelně do církve a kážu evangelium Ježíše Krista.

     Juan

Zdroj:: Kniha Satane, poslyš! od Carlose Annacondii, str. 82-83