Jsem gay

Joseph Sciambra je jednou z homosexuálních ex-porno-star, která změnila svůj život a je vyloučena z homosexuální scény. Na internetu (josephsciambra.com) teď Joseph propaguje léčbu, která homosexuálům umožňuje opustit homosexuální způsob života.

V Lanuova Bussola Quotidiana z 29. 3. 2016 byl s Josephem Sciambrou uveřejněn rozhovor, který vedla Benedetta Frigerio.

Co vede už velmi mladé lidi k pornografii?

Joseph Sciambra: Všeobecně ukájejí mladíci svoji zvědavost, co se týká sexu. Tato zvědavost je rozněcována dnešní západní kulturou, která nabízí k pohledu nahé ženské tělo. To vytváří přehnanou pozornost k sexualitě a vede snadno k pornografii. Když nějaký mladík trpí kromě toho osamělostí a frustrací – tak jako se to stalo také mně – stává se závislost na pornografii stále silnější. Skoro po celé moje dětství byla pornografie a sebeukájení jakoby oázou, jistým místem, kde jsem se cítil být milován a přijímán – samozřejmě jenom ve své fantazii. Kromě toho upadá stále více dnešních mladých lidí do této pasti buďto proto, že jim chybí postava otce, který by měl být vzorem mužského chování, nebo že trpí pocity méněcennosti. U mladistvých s homosexuálními sklony jsou silně vyjádřena obě tato hlediska.

Jak dochází od pornografie k vývoji homosexuálních sklonů?

Joseph Sciambra: Kdo vidí mnoho pornografie, ten otupí. Nutí ho to, aby vyhledával stále extrémnější scény. Protože jsem s tím začal už v osmi letech, tak mě všechno toto v mladických letech nudilo. A tak jsem se začal shánět po homosexuální pornografii – je to úplně obvyklý scénář. Skoro denně jsem poznával muže, většinou ženaté a s dětmi, kteří původně nebyli nikdy homosexuálně motivovaní, ale teď byli závislí na homosexuální pornografii. Protože mě to vzrušovalo, začal jsem se ptát, jestli nejsem homosexuální.

O to silnější podnět to byl také proto, že jsem byl nejisté, osamocené dítě a hledal jsem potvrzení u jiných mužů. Když jsem měl 18 let, opustil jsem svůj domov, abych jel do San Franciska, světového hlavního města homosexuálů. Sotva jsem přijel, byl jsem téměř přepaden zástupem mužů – byli starší než já –, kteří mě chtěli uvést do světa homosexuality.

Tam jsem se dověděl, že sex se vykonává beze studu a že homopornografie slouží jako cesta iniciace. Chybějící otec je pákou, kterou tě homosexuální svět dostává do spárů. Ne nadarmo se opakuje konstelace pornografie, totiž spojení zralého muže s mladým mužem.

Jaký vliv na váš život teď mělo homosexuální chování?

Joseph Sciambra: Člověk ztratí mnoho přátel, zemřelých následkem HIV a drog. Vyznačoval jsem se nenávistí a sebeničením. Myslel jsem si, že by mě homosexuální životní styl od toho mohl odvést. Ale na konci devadesátých let bylo moje zdraví silně ohroženo. Trpěl jsem trvale hemeroidy, zraněními konečníku, krvácením, které mi přinesly anémii (chudokrevnost). Musel jsem bojovat s chlamydiemi a s kapavkou. Antibiotika postupně ztrácela účinnost. Nechápal jsem, že jsem na pokraji smrti.

Kdy jste zanechal tohoto životního stylu a co si myslíte o reparativní terapii?

Joseph Sciambra: Reparativní terapie s psychoterapeutem nebo psychiatrem je nanejvýš účinná. 

Spočívá na prakticky ověřené teorii. Podle ní k tomu přispívají bezprostředně vztahy otce a syna, matky a dcery, jakož i traumata z dětství, takže se člověk jako mladistvý nebo dospělý cítí být přitahován homosexualitou. V protikladu k těm, kteří tvrdí skálopevně, že homosexualita je vrozená – navzdory chybějícím vědeckým důkazům –, nachází se mnozí psychologové v krizové situaci: Neboť v samotné nejliberálnější zemi, jakou je Holandsko – je to první země, kde bylo legalizováno „manželství“ lidí stejného pohlaví –, vykazuje homosexuální obyvatelstvo vysoký stupeň duševních onemocnění.

Aby tuto skutečnost zatajili, mluví Západ o homofobii. V průběhu svého procesu uzdravování jsem naproti tomu poznal, že stísněnost osob s homosexuálním zaměřením je ve vztahu s traumatizující událostí, která lidi přivádí k tomu, aby se sami léčili prostřednictvím sexu. Poté, co jsem hledal pomoc, přiznal jsem si zneužití, které jsem utrpěl jako dítě. Teprve pak začal proces uzdravování. Část toho spočívala v navazování přátelství s jinými zdravými muži, abych objevil opravdový význam mužství.

I když někteří lidé neschvalují „manželství“ mezi osobami téhož pohlaví, přesto skoro všichni podporují, že by se těmto párům měla přiznat „jakási práva“. Dokonce někteří preláti si myslí, že se tímto způsobem dosáhne „sociálního míru“. Jenže, jakého druhu míru se má dosáhnout akceptováním takové reality?

Joseph Sciambra: Ve světě LGBT se setkáváme v podstatě se skupinou zneužitých dětí a znevážených obětí, které hledají útěchu ve společenství. V ní se používají navzájem v marné snaze zmírnit bolest. Kdo do tohoto společenství vstoupí, setká se s kulturou nejvyšší promiskuity, což potvrzuje vysoký procentuální výskyt HIV a jiných pohlavních nemocí (jenom v New Yorku je pravděpodobnost onemocnění HIV u mužských homosexuálů 140krát větší než u zbytku obyvatelstva). Vzhledem k takovému možnému konci se pokoušejí někteří lidé s těmito tendencemi žít v monogamním vztahu. Ve skutečnosti je to ale obtížné, a proto přecházejí na jiné vztahy. Máme co činit se zraněnými lidmi, jimž nic dobrého nepřinese, budeme-

li je v jejich životním stylu utvrzovat. Daleko více potřebují pomoc. Lidé musí pochopit, že boj za jejich práva je politický boj, do něhož jsou osoby s homosexuálními sklony lákány s tím cílem, aby se zničila rodina.

To, co mě změnilo, byl strach před smrtí, když jsem byl nemocný. Pochopil jsem, že bych mohl být zavržen. V průběhu démonických orgií tam byl přítomen ďábel a byl schopen mě odnést do pekel. Moje matka se nikdy nepřestala modlit, a protože jsem od dětství věřil v Boha, prosil jsem Ho snažně o pomoc – a On mě zachránil. Téměř ihned jsem pochopil, že všechno, co jsem dělal, byla dlouhá cesta do záhuby. Bůh mi dal jasno a začal jsem studovat a číst. Duchovní a současně psychologická pomoc mě vyléčily z homosexuality.

Jak se dá bojovat s genderovou ideologií a pornografií, která nás zaplavuje?

Joseph Sciambra: Nejlepší cesta, jak bojovat s genderovou ideologií a pornografií, začíná v rodině. Otcové musí být opravdovými otci. Skoro každý člověk s homosexuálními sklony, se kterým jsem se setkal, měl nějaké problémy se svým otcem nebo s jinou mužskou osobou, s níž byl ve vztahu. Proto se musí muži velmi vážně vyrovnat se svojí otcovskou zodpovědností. Musí dávat ctnostný příklad a chovat se mužsky vůči ženě. Musí jednat silně a rozhodně při setkávání se svými syny. A musí je mít doopravdy rádi. Když totiž nebudeš svému synu dobrým otcem, budou se mnozí jiní muži pokoušet zaujmout tvoje místo

Zdroj: https://www.petice-adopce.cz/svedectvi/joseph-sciambra/?utm_source=copy&utm_medium=paste&utm_campaign=copypaste&utm_content=https%3A%2F%2Fwww.petice-adopce.cz%2Fsvedectvi%2Fjoseph-sciambra%2F